Vážené dámy, vážení pánové,
dovolujeme si Vás touto cestou informovat o vybraných novinkách z oblasti autorského práva.
V prvé řadě bychom Vás chtěli zpravit o aktuálním stavu velké novely autorského zákona. Přesně před rokem jsme v rámci obdobné aktuality uváděli, že Ministerstvo kultury ČR rozeslalo dne 7. 1. 2013 do připomínkového řízení návrh novely zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), s tím, že tato novela měla dle záměru svých tvůrců nabýt účinnosti nejpozději 1. listopadu 2013.
Uvedený termín nebyl zvolen náhodně, ale s ohledem na směrnici 2011/77/EU (jde o jednu ze směrnic, kterou má novela zákona implementovat do českého právního řádu), která toto datum uvádí jako nejzazší pro všechny členské státy Evropské unie k realizaci zmíněné implementace. Jak je již v České republice folklórem, ani tato směrnice tedy nebyla včas provedena – tentokrát především s ohledem na výbušnou politickou situaci předešlého roku, která vyústila až v rozpuštění Poslanecké sněmovny a předčasné volby.
Dne 20. 12. 2013 rozeslala vláda znovu návrh novely včetně obsáhlé důvodové zprávy do nově zvolené Poslanecké sněmovny PČR – kde novela v tento okamžik prodlévá (aktuálně ve druhém čtení). Pokud bude novela schválena, nabude již relativně rychle účinnosti (konkrétně 15. dnem po vyhlášení ve sbírce zákonů).
Jak jsme Vás již informovali, novela zasáhne do celé řady ustanovení autorského zákona. Oproti původní verzi, která byla před rokem zaslána do připomínkového řízení (a kterou jsme komentovali v minulé aktualitě), je však výsledný text návrhu novely výrazně stručnější a méně ambiciózní: Text se nyní v zásadě omezuje již jenom na transpozici odpovídajících evropských směrnic a ustoupil od snahy Ministerstva kultury pozměnit další více či méně související dílčí instituty upravené v autorském zákoně. Hlavním cílem plánované novely je tedy nyní „pouze“ prodloužení doby ochrany majetkových práv hudebních výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů (z 50 let na 70 let) a dále úprava tzv. osiřelých děl.
V této souvislosti se sluší upozornit na to, že i v případě úpravy osiřelých děl (tedy děl, u kterých není znám autor, nebo kde autora není možné dohledat) se novela drží již jenom velmi úzce koncipovaného textu evropské směrnice, která umožňuje užití osiřelých děl pouze některým vybraným subjektům (např. knihovnám, muzeím, archivům apod.), a to pouze pro účely digitalizace těchto děl a jejich nekomerčního zpřístupnění na internetu; úprava se navíc dotýká pouze literárních a audiovizuálních osiřelých děl (nikoli tedy např. děl výtvarných či fotografických). Předkladatelé novely jsou si tohoto omezení vědomi a v důvodové zprávě k tomu uvádějí, že „při nejbližší novelizaci“ chtějí umožnit užití osiřelých děl nad rámec předvídaný směrnicí, tedy mimo i užití těchto děl pro běžné komerční účely (pravděpodobně skrze licenci obdrženou od příslušného kolektivního správce, jak s tím počítal původní návrh novely).
Další novinkou v oblasti autorského práva, na kterou bych Vás rádi upozornili, je přelomové rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie týkající se užívání hypertextových odkazů.
Toto jen několik dnů staré rozhodnutí (oficiálně bylo publikováno 13. 2. 2014) ve věci C‑466/12 - Svensson, Sjögren, Sahlman, Gadd proti Retriever Sverige AB se týká žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, která byla předložena v rámci sporu mezi N. Svenssonem, S. Sjögrenem, M. Sahlman a P. Gadd na jedné straně a společností Retriever Sverige AB na straně druhé ve věci náhrady, jež by jim měla být poskytnuta za škodu, která jim byla podle jejich názoru způsobena tím, že tato společnost vložila na svou internetovou stránku internetové hypertextové odkazy („hyperlinky“) na novinové články, k nimž jsou nositeli autorského práva.
SDEU – který se zde vůbec poprvé zabýval problematikou hypertextových odkazů (jejichž užít bylo dosud i v České republice spornou věcí) – dospěl k tomu závěru, že:
1) Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že jsou na jedné internetové stránce uvedeny hypertextové odkazy na díla, která jsou volně dostupná na jiné internetové stránce, nepředstavuje sdělování veřejnosti podle tohoto ustanovení.
2) Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát mohl poskytnout větší ochranu nositelům autorského práva tím, že stanoví, že pojem „sdělování veřejnosti“ zahrnuje více úkonů, než uvádí toto ustanovení.
Výše uvedené závěry se přitom, jak SDEU výslovně uvedl, týkají i tzv. embedded linků, tedy odkazů, které umožňují zobrazit dílo nalézající se na jiné internetové stránce, aniž by však uživatel opustil původní stránku, na které se nalézá odkaz. (České soudy v této otázce v některých případech přitom zaujaly opačný výklad, tedy že použitím tohoto typu odkazu již dochází k dalšímu užití autorského díla.)
Hypertextové odkazy však nadále nesmějí být užívány k obejití omezujících opatření stanovených pro danou webovou stránku.
Plný text rozhodnutí můžete nalézt zde:
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62012CJ0466:CS:HTML
V případě, že bude třeba cokoliv upřesnit či doplnit, jsme Vám kdykoliv k dispozici.
S pozdravem,
Ivan David
Lenka Lamková