Dle studie Evropské unie zažije přibližně každý pátý spotřebitel právní problémy při nákupu zboží a služeb. Na evropské půdě byl proto přijat balíček předpisů týkající se alternativních řešení spotřebitelských sporů, souhrnně nazývaný jako směrnice o ADR. K implementaci došlo až v závěru loňského roku přijetím dlouho očekávané novely zákona o ochraně spotřebitele.
Již v minulosti byli podnikatelé nuceni v rámci informační povinnosti sdělit spotřebiteli před uzavřením smlouvy možnost a podmínky mimosoudního vyřizování stížností. S ohledem na neexistenci konkrétního orgánu však byla tato povinnost vykládána různorodě a firmy často informaci uváděli pouze možnost řešit smírně bez dalších podrobností. Nová úprava přináší komplexní soustavu orgánů dělených dle věcné příslušnosti, tedy spory budou řešit jednotlivé kompetentní orgány v návaznosti na odlišnosti zboží a služeb. Pro spory vyplývající z poskytování finančních služeb je příslušný finanční arbitr, pro elektronické komunikace a poštovní služby funkci zastává Český telekomunikační úřad, pro veškerá energetická odvětví je možno se obracet na Energetický regulační úřad a nejrozsáhlejší příslušnost je dána České obchodní inspekci, která bude věcně příslušná pro veškeré zbývající výrobky a služby.
S novelou podnikateli přibude nová povinnost poučit spotřebitele. Již existující závazek osoby prodávající výrobky nebo poskytující služby informovat spotřebitele o některých jeho právech, je doplněna požadavkem informovat druhou stranu jasným, dostupným a srozumitelným způsobem o příslušném orgánu ADR, včetně uvedení internetové adresy orgánu. Poučení musí být uvedeno ve smlouvě, případně v samostatných podmínkách, na které smlouva odkazuje a rovněž na internetových stránkách, pokud nějaké podnikatel provozuje. Na přizpůsobení podmínek zákon stanovuje lhůtu tři měsíce od účinnosti novely. Pro podnikatele se jedná o administrativní zátěž, zejména také proto, že ji musí činit opakovaně. Podnikatel totiž musí v případě, že dojde ke sporu, spotřebitele znovu zcela stejně poučit, a to v listinné podobě nebo na trvalém nosiči dat. Z novely přímo nevyplývá, kdy nastane okamžik pro opakovanou informační povinnost, zde bych doporučila uvedené činit vždy, kdy nedojde k řešení jakékoliv žádosti, či stížnosti spotřebitele v jeho prospěch.
Řízení jako takové je spíše neformální a jeho konkrétní průběh upraví každá jednotlivá organizace ve zvláštním řádu. Spotřebitel může řízení využít kdykoliv, pokud z kupní smlouvy či smlouvy o poskytování služeb dojde ke vzniku sporu mezi ním a podnikatelem a spor nelze vyřešit napřímo. Řízení je zcela bezplatné a základním cílem je uzavření smírné dohody stran. Návrh musí být podán nejpozději do jednoho roku od uplatnění práva, na kterém se strany neshodly. Pokud tedy například podnikatel nevyřídí reklamaci spotřebitele, ten může do jednoho roku od podání reklamace podat návrh k orgánu ADR, kde mimo jiných náležitostí uveden, čeho se domáhá.
Jak spotřebitel, tak podnikatel mohou kdykoliv v průběhu řízení podat žalobu, avšak spotřebitel nemůže podat návrh, pokud již ve věci bylo zahájeno soudní řízení. Ochrana před nedůvodnými či opakujícími se žádostmi spotřebitele je oprávnění orgánu ADR odmítnout takové návrhy. Pro spotřebitele je velmi příznivá možnost kdykoliv řízení ukončit bez jakékoliv sankce. Naproti tomu podnikatel musí vždy spolupracovat a zejména při obdržení vyrozumění o zahájení řízení musí do 15 pracovních dnů podat své vyjádření. Zákonodárce upravil řízení jako velmi rychlé, neboť orgán ADR má povinnost ukončit řízení do 90 dnů od zahájení. Prakticky však v obdobných věcech orgány lhůty nedodržují, resp. řízení nezahajují, čímž uměle délku řízení natahují.
Budete-li mít k výše uvedenému jakýkoli dotaz, jsme vám k dispozici
S úctou
Petra Vodáková