Vážené dámy, vážení pánové,
po dlouhé přípravě (zapříčiněné též pandemií nemoci COVID-19) předložila vláda dne 23. 6. 2021 do Poslanecké sněmovny návrh novely zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V této souvislosti má být též novelizován zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a několik dalších souvisejících zákonů.
K prvnímu poslaneckému projednání novely – která především zapracovává text dvou evropských směrnic, ale přichází i s dalšími svébytnými modifikacemi dosavadního textu zákona, zejména s ohledem na rozvoj on-line služeb – by mělo dojít na 111. sněmovní schůzi, která začíná 7. 7. 2021.
Níže naleznete přehled hlavních změn, které daná novela přináší.
I. Doplňkové on-line služby vysílatelů
Novela nově upravuje tzv. doplňkové online služby vysílatele, což jsou služby spočívající v online poskytování televizních nebo rozhlasových programů veřejnosti vysílatelem současně s vysíláním (tzv. „simulcasting“), služby zpětného zhlédnutí (tzv. catch-up) nebo také doplňkové materiály jako např. recenze, upoutávky atd.
Speciálně pro tyto služby zavádí novela zásadu země původu, která se uplatňuje na vztahy mezi nositeli práv nebo subjekty je zastupujícími (kolektivní správce) a vysílateli. Ta stanovuje fikci, že k úkonu sdělování a zpřístupňování děl nebo jiných předmětů ochrany veřejnosti, k nimž dochází při poskytování konkrétních doplňkových online služeb, dochází výlučně v členském státě, v němž vysílatel sídlí. Pokud tak bude český vysílatel chtít zpřístupňovat přeshraničně tento doplňkový obsah v ostatních státech EU, postačí mu nově licence pro ČR (tedy nebude muset pro tyto doplňkové online služby realizovat mimo území ČR geoblokaci).
II. Zakotvení nových druhů zákonných licencí (výjimek z ochrany autorského práva)
- Licence pro užití díla nedostupného na trhu. Za nedostupné je možné dílo považovat poté, co bylo vynaloženo přiměřené úsilí ke zjištění jeho dostupnosti veřejnosti, a v dobré víře lze předpokládat, že není veřejně dostupné v běžné obchodní síti. Tato výjimka se týká pouze tzv. institucí kulturního dědictví (galerie, knihovny, filmové a jiné archivy atd.), jimž nově umožňuje tato nedostupná díla nalézající se v jejich sbírkách nekomerčně zpřístupňovat na vlastních webových stránkách. K tomuto účelu bude zřízen nový internetový portál, kde bude mimo jiné i seznam děl nedostupných na trhu, které budou moci tyto instituce v rozsahu zmíněné zákonné licence užívat.
- Licence pro pastiš. Licence pro parodii a karikaturu má být nově doplněna o licenci pro pastiš (pozn. pastiš = literární, hudební nebo výtvarné dílo napodobující techniku, styl jiného díla).
- Licence pro digitální výuku. Licence nově specificky upravuje podmínky, za kterých školy mohou zpřístupňovat digitální díla v rámci výuky pro ilustrační účely. Mezi hlavní podmínky patří nekomerčnost užití a fakt, že se dané užití děje v prostorách školy nebo v rámci elektronického prostředí přístupného pouze žákům nebo studentům a vyučujícím této školy.
- Do výčtu zákonných licencí se doplňuje také licence k rozmnožování díla pro účely automatizované analýzy textů nebo dat. Tato výjimka upravuje zejména proces učení umělých inteligencí. Aby se totiž umělá inteligence mohla naučit určitý postup, je často potřeba nahrát do její pamětí velké množství digitálních děl, ze kterých pak při své činnosti čerpá. Takové užití velkého množství digitálních děl tak nově za splnění určitých podmínek spadá pod tuto výjimku.
III. Zavedení nových povinností pro poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online
Úplnou novinkou – která současně od počátku budí největší kontroverze – je přidání zcela nového oddílu zákona, a to Užití díla poskytovatelem služeb pro sdílení obsahu online. Vztahuje se na služby, jejichž účelem je umožnit velkému množství uživatelů nahrávání a sdílení vlastního obsahu. (Takovým poskytovatelem je například YouTube nebo Ulož.to. Nejedná se tedy o tzv. Video-on-Demand služby typu Netflix nebo HBO GO, kde je obsah strukturovaně vytvářen přímo poskytovatelem služby.) Novela upravuje především povinnosti a odpovědnost těchto poskytovatelů a zvyšuje ochranu autorů, jejichž autorská díla jsou těmito poskytovateli šířena. Poskytovatel každé takové služby bude též například nově povinen zavést účinný a rychlý mechanismus pro vyřizování stížností a zjednání nápravy, který bude moci využít uživatel jeho služby v případě sporů týkajících se znemožnění přístupu k jím nahranému dílu nebo jeho odstranění.
V souvislosti s touto změnou se rozšířila působnost tzv. prostředníků, kteří nově mohou plnit mediační činnost nejenom v oblasti kolektivní správy práv, ale i v nových oblastech (např. řešení sporů vyplývajících z výše zmíněného nového oddílu). Novela také podrobně upravuje a upřesňuje požadavky, které musí osoba vykonávající funkci prostředníka splňovat.
IV. Zakotvení nových práv
- Nové právo nakladatelů na odměnu v souvislosti s půjčováním jimi vydaného díla. Nakladatelé podobným právem dosud disponovali pouze ve vztahu ke zhotovování rozmnoženin z jimi vydaných děl.
- Nové (a rovněž kontroverzní) právo vydavatelů tiskových publikací na užití tiskové publikace a s tím související i právo autora na přiměřený podíl na příjmech vydavatele tiskové publikace. Užitím zde novela myslí zpřístupňování a rozmnožování periodických tiskových publikací (typicky novin a časopisů – s výjimkou vědeckých a akademických) v online prostoru. Toto nové právo má trvat 2 roky od zveřejnění tiskové publikace. Zavedení tohoto nového práva je mířeno především na internetové vyhledavače. Právě pro ně je současně zavedena možnost vypořádat prostřednictvím kolektivního správce v režimu rozšířené kolektivní správy licenci k tomuto užití tiskových publikací.
V. Změny v oblasti licenčních smluv (v občanském zákoníku)
- Navrhuje se zakotvení nové zásady, že ujednání autorské odměny jako paušální je možné „pouze v odůvodněných případech a s ohledem na zvláštnosti jednotlivých odvětví“. Nadále tedy zákon preferuje autorskou odměnu ve formě odměny podílové (tedy tzv. tantiémy).
- Zákon současně nově zdůrazňuje povinnost při sjednávání každé autorské odměny přihlédnout „zejména k účelu licence, způsobu a okolnostem užití díla, k velikosti tvůrčího příspěvku autora a k územnímu, časovému a množstevnímu rozsahu licence“.
- Právo na dodatečnou odměnu (v případě, že se původní odměna pro autora dostane do zřejmého nepoměru k výnosům nabyvatele licence) se novelou rozšiřuje i na případy, kdy byla odměna sjednána v podílové formě. (Právo na tuto dodatečnou odměnu v případě ujednání odměny čistě paušální je v našem zákoně zakotveno již tradičně. Stejně tak již tradičně platí, že tohoto práva se nelze smluvně vzdát.)
- Zavedena je též nová speciální úprava informační povinnosti nabyvatele licence ohledně užití autorského díla. Novela tuto informační povinnost nabyvatele významně rozšiřuje (zejména i na všechny případy, kdy je licence udělena za paušální odměnu). Konkrétně by každý nabyvatel licence měl nově každému poskytovateli, od kterého licenci nabyl, minimálně jednou ročně předkládat „aktuální, relevantní a úplné informace o užití autorského díla“, a to v přiměřeném rozsahu. Není-li příspěvek autora k dílu jako celku významný (typicky například u dílčího autora, který se podílel na vytvoření audiovizuálního nebo jiného komplexního díla), může autor požadovat informace o užití díla pouze tehdy, pokud prokáže, že je vyžaduje za účelem uplatnění práva na dodatečnou odměnu. Tohoto práva na informace se autor nemůže smluvně vzdát.
- Závěrem je třeba zmínit ještě změny v případech, kdy nabyvatel výhradní licence licenci nevyužívá. Nově má autor vyjma tradičního práva na odstoupení od smlouvy i právo smlouvu pouze co do způsobů užití díla nebo rozsahu omezit, popřípadě ukončit její výhradní povahu.
O dalším legislativním průběhu této novely Vás budeme informovat.
V případě, že bude třeba cokoliv upřesnit či doplnit, jsme Vám kdykoli k dispozici.
S úctou,
Petr Kůta a Ivan David