| Vážené dámy, vážení pánové,
prostřednictvím této aktuality Vám přinášíme nejnovější informace týkající se již delší dobu avizovaného povinného testování zaměstnanců včetně aktuální úpravy omezení závodního stravování. Vláda se otázce povinného testování zaměstnanců věnovala na svém pondělním jednání (tj. 01.03.2021), přičemž první opatření v této oblasti nabudou účinnosti již zítra, tj. ve středu 03.03.2021).
Závodní stravování
Jak jste sami již jistě zaznamenali, vláda s účinností od 01.03.2021 zásadním způsobem omezila závodní stravování, když provoz kantýn a závodních jídelen redukovala na obdobu výdejového okénka (zaměstnanci si mohli nově jídlo pouze vyzvednout a odnést, konzumace na místě byla zakázána). Po bouřlivé celospolečenské debatě však vláda své rozhodnutí změnila a přistoupila ke zmírnění tohoto omezení, a to s účinností od středy 03.03.2021. Provoz závodního stravování bude od daného dne omezen „pouze“ následujícím způsobem:
- u jednoho stolu bude vždy smět sedět pouze jeden strávník;
- v případě „dlouhého stolu“ může být usazeno více strávníků s tím, že mezi nimi musí být buď minimální dvoumetrový rozestup či mechanická překážka bránící šíření kapének.
Povinné testování zaměstnanců
I. Povinné testování pro zaměstnavatele s 250 a více zaměstnanci (klíčová data: 03.03.2021 a 12.03.2021)
S účinností od pátku 12.03.2021 bude každý zaměstnavatel (až na drobné výjimky) mající alespoň 250 (tj. 250 a více) zaměstnanců povinen podmínit osobní přítomnost svých zaměstnanců na pracovišti podstoupením testu s negativním výsledkem. V praxi tedy budou zaměstnavatelé splňující výše uvedenou podmínku minimálního počtu zaměstnanců povinni zajistit u svých pracovníků jak testování, tak zejména následnou kontrolu toho, aby se na jejich pracoviště nedostal žádný zaměstnanec bez provedeného testu s negativním výsledkem. Test musí být u zaměstnance proveden v posledních 7 dnech předcházejících příslušnému dni, kdy se má zaměstnanec dostavit na pracoviště. Tedy, pokud se má zaměstnanec dostavit na pracoviště v pátek, průkazný bude negativní výsledek testu provedený v „předcházející“ pátek či později. Co se týče požadavku na testy, vláda zaměstnavatelům umožňuje akceptovat výsledek buď:
- RT‑PCR testu nebo antigenního testu provedeného poskytovatelem zdravotních služeb či
- testu na stanovení přítomnosti antigenu viru, který může být proveden laikem přímo na pracovišti.
Pro účely plnění výše uvedené povinnosti zajištění testování jsou zaměstnavatelé s odpovídajícím minimálním počtem zaměstnanců povinni s účinností již od středy 03.03.2021 zajistit pro své zaměstnance antigenní testy prováděné poskytovatelem zdravotních služeb či zmíněné testy na stanovení přítomnosti antigenu, které mohou být provedeny laikem přímo na pracovišti. Testování pak musí v souladu s plněním výše popsané povinnosti probíhat minimálně jednou týdně.
S ohledem na to, že povinnost kontroly nabývá účinnosti v pátek 12.03.2021, jsou zaměstnavatelé povinni vyzvat všechny své zaměstnance k tomu, aby podstoupili test v termínu od 05.03.2021 tak, aby se mohli dostavit o týden později na pracoviště a současně již měli k dispozici potřebný výsledek provedeného testu.
II. Povinné testování pro zaměstnavatele s 50 až 249 zaměstnanci (klíčová data: 05.03.2021 a 15.03.2021)
Výše popsaná povinnost se bude rovněž vztahovat i na zaměstnavatele, kteří zaměstnávají od 50 do 249 osob, přičemž jediným rozdílem je zde pouze posun termínu splnění předmětní povinnosti, a to doslova jen „o pár dnů“. Povinnost kontroly negativního výsledku testu při vstupu zaměstnance na pracoviště nastane u těchto zaměstnavatelů až k pondělí 15.03.2021, přičemž tito zaměstnavatelé jsou povinni zajistit pro své zaměstnance testy nejpozději v pátek 05.03.2021 a vyzvat je, aby podstoupili test v termínu od 08.03.2021 tak, aby se mohli dostavit o týden později na pracoviště a současně již měli k dispozici potřebný výsledek provedeného testu.
K výše uvedenému je pak třeba doplnit, že příslušné mimořádné opatření současně ukládá povinnost všem zaměstnancům, aby na výzvu zaměstnavatele dané testy podstoupili. Z tohoto pravidla je však dána výjimka vztahující se na osoby, které již byly pozitivně testované a od prvního pozitivního testu neuplynulo více než 90 dní, a které současně nemají žádné projevy onemocnění COVID-19.
V souvislosti s povinným testováním zaměstnanců pak Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím svého mimořádného opatření ukládá zaměstnancům povinnosti spojené se situací, kdy je u zaměstnance v rámci pravidelného testování zjištěn pozitivní výsledek. V případě pozitivního výsledku je totiž zaměstnanec povinen: - o tomto ihned uvědomit zaměstnavatele;
- opustit pracoviště a odebrat se do místa svého bydliště;
- uvědomit o pozitivním výsledku poskytovatele pracovnělékařských služeb (pokud tak stanoví zaměstnavatel) či svého „praktického“ lékaře (příp. jiného poskytovatele) nebo v krajním případě příslušnou krajskou hygienickou stanici.
Příslušný lékař či krajská hygienická stanice pak zaměstnanci vystaví žádanku na „konfirmační“ RT-PCR test, jemuž je zaměstnanec povinen se bez dalšího podrobit.
Závěrem považujeme za nezbytné zdůraznit, že výše uvedené povinnosti jsou zaměstnavatelům (a rovněž i zaměstnancům) uloženy prostřednictvím mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví vydaných na základě nově účinného tzv. pandemického zákona. Z tohoto důvodu je třeba mít na paměti, že v případě neplnění povinností vyplývajících z daných opatření může být zaměstnavateli uložena pokuta až do výše 500.000,- Kč, u zaměstnance je pak výše možné pokuty limitována částkou 50.000,- Kč.
Dále bychom jen ve stručnosti zmínili, že by měli být zaměstnavatelé oprávněni za splnění určitých podmínek požadovat po zdravotní pojišťovně částečnou úhradu nákladů spojených s testováním zaměstnancům, a to v maximální výši 240,- Kč na jednoho zaměstnance za jeden kalendářní měsíc (tj. 4 x 60,- Kč na jeden test).
FAQ:
Kdo všechno spadá pod pojem „zaměstnanec“?
Mimořádné opatření pracuje s pojmem „zaměstnanec“, přičemž tento termín nijak dále nespecifikuje (a rovněž ani v rámci odůvodnění není k této otázce uvedeno nic bližšího). V tuto chvíli je tedy třeba podle našeho názoru tento termín vykládat tak, že zahrnuje jak „klasické“ zaměstnance pracující na základě pracovní smlouvy, tak i „dohodáře“ pracující na základě DPP či DPČ. Současně je však třeba vyloučit, že by se povinnost testování vztahovala i na OSVČ zajišťující pro zaměstnavatele své služby na základě příkazní či obdobné smlouvy.
Jak může zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zaměstnanec odmítne test postoupit?
V takovém případě je zaměstnavatel v první řadě povinen zajistit to, aby se tento zaměstnanec (který logicky nebude schopen doložit negativní výsledek testu) nedostavil na pracoviště. Co se týče porušení povinnost podstoupení testu, uvedené by mohlo být vyhodnoceno jako porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, z nichž je v rozsahu stanoveném zákoníkem práce možné vyvodit pro zaměstnance pracovněprávní důsledky. Současně je však třeba připomenout, že v případě nesplnění předmětné povinnosti se ze strany zaměstnance v první řadě jedná o porušení příslušného mimořádného opatření a může mu být ze strany dozorových orgánů udělena pokuta (viz výše).
Je pravidelné testování nutné i v případě zaměstnanců pracujících z domova, tj. v režimu home office?
U těchto zaměstnanců není pravidelné testování nutné. Stále je třeba brát v potaz to, že pokud by se měl takový zaměstnanec dostavit na pracoviště (např. kvůli jednání apod.), bude nutné, aby v takovém případě, stejně jako ostatní zaměstnanci, byl na pracoviště vpuštěn jen s negativním výsledkem testu..
Dochází k nějaké změně ve vztahu k zaměstnavatelům s nižším počtem zaměstnanců? Jsou tito zaměstnanci oprávněni nařídit svým zaměstnancům povinné testování?
Ve vztahu k zaměstnavatelům majícím méně než 50 zaměstnanců nenastává žádná změna, přičemž při posouzení možnosti zaměstnavatele nařídit zaměstnanci povinné testování (resp. podmínit jeho přítomnost na pracovišti negativním výsledkem testu) je třeba vycházet zejména z pracovněprávních předpisů a předpisů týkajících se ochrany veřejného zdraví a potažmo i poskytování zdravotních služeb. Z tohoto hlediska není dle našeho názoru obecné, plošné testování zaměstnanců nařízené zaměstnavatelem možné (s výjimkou určitých specifických provozů či skupin zaměstnanců), a to ani v situaci, kdy by proběhlo veškeré testování na náklady zaměstnavatele a zaměstnanci by byla z jeho poskytnuta plná náhrada mzdy. Se souhlasem zaměstnance, tedy na bázi dobrovolnosti, samozřejmě testovat lze.
Jak dlouho budou výše popsané povinnosti platit?
Platnost, resp. délka trvání příslušných mimořádných opatření nebyla ze strany ministerstva nijak omezena a povinné testování by tedy mělo být ve výše popsané podobě prováděno až do okamžiku jejich zrušení nebo změny. Současně je třeba zmínit, že možnost vydávání mimořádných opatření není (na rozdíl od vládních krizových opatření) podmíněna trváním nouzového stavu. |
