Rádi bychom Vás informovali, že dnes. tj. v úterý 3. května 2022, plénum Ústavního soudu svým nálezem zamítlo návrh skupiny senátorů na zrušení vybraných ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, zákona o zdravotních službách a úhradových vyhlášek. Návrh byl na Ústavní soud podán na konci roku 2018.

Skupina 49 senátorů vytýkala nynější právní úpravě systému financování zdravotnictví rozdíly v kvalitě poskytování zdravotní péče, neetické úhrady nebo cenotvorné mechanismy, což má být podle jejich názoru komplexně příčinou permanentní krize zdravotnictví. Dlouhou dobu se tedy očekávalo, zda český úhradový systém dozná v důsledku podaného návrhu jakýchkoliv, případně i revolučních změn. V důsledku nynějšího nálezu však k žádným změnám nedochází, jelikož návrh byl Ústavním soudem zamítnut.

A co tedy Ústavní soud konstatoval? Uvedl, že nynější stav financování zdravotnictví nemusí být optimální, avšak není protiústavní. Úlohou Ústavního soudu není být tvůrcem zdravotní politiky státu, jelikož tím má být Parlament, vláda a Ministerstvo zdravotnictví.

Nicméně, podle Ústavního soudu není vyloučen další přezkum ústavnosti ve vztahu k veřejnému zdravotnictví. Rovněž se nesmí zapomínat ani na roli správních soudů při ochraně práv jednotlivců v souvislosti s protizákonnou aplikací nyní přezkoumaných ustanovení ze strany správních orgánů.

Nález je dostupný zde a tiskovou zprávu Ústavního soudu naleznete zde.

Závěrem si dovolujeme uvést některé zajímavé citace z nálezu:

„200. Ústavní soud rovněž v této souvislosti opakuje, že jeho rolí není být tvůrcem zdravotnické politiky státu či ústavně "zakonzervovat" jediné možné řešení ve své podstatě politického sporu z oblasti financování zdravotní péče. Jeho úkolem proto není bránit k tomu příslušným orgánům (Parlament, vláda, Ministerstvo zdravotnictví) v tvorbě zdravotní politiky tím, že jednu z mnoha možných variant řešení povýší na řešení ústavně konformní a jiné odmítne jako ústavně vadné, jestliže žádná z nabízených variant neporušuje ústavně zaručená práva. Posuzování samotné správnosti či vhodnosti zdravotní politiky státu, resp. způsobu úhrady zdravotní péče Ústavnímu soudu nepřísluší, nedojde-li zároveň k porušení ústavních práv.“

„129. K tomu Ústavní soud uvádí (a navazuje tím na shora vyjádřená obecná východiska), že jeho úkolem (jako soudního orgánu ochrany ústavnosti – čl. 83 Ústavy) a při respektování separace jednotlivých státních mocí není vytvářet konkrétní zdravotnickou politiku (ve smyslu politiky jako práva de lege ferenda) a „vybrat“ z možných modelů poskytování zdravotní péče ten optimální. Jeho pravomocí dokonce není ani zrušit takovou právní úpravu, kterou nepovažuje za nejlepší možnou, případně kterou shledává nedokonalou, nedostatečnou, neefektivní či objektivně vadnou. Referenčním kritériem jeho přezkumu vždy musí zůstávat pouze její ústavnost.“

„213. Ústavní soud závěrem uvádí, že s ohledem na petit a odůvodnění podaného návrhu posuzoval ústavnost a zákonnost celkové koncepce právní úpravy financování poskytování zdravotní péče, jak je zakotvena v napadených ustanoveních předmětných předpisů zdravotnického práva. To, že z tohoto hlediska napadenou právní úpravu na základě předestřené argumentace navrhovatele neshledal neústavní, nicméně neznamená, že účastníci právních vztahů vzniklých na základě nyní přezkoumávané právní úpravy jsou zbaveni prostředků právní ochrany pro případ, že při výkladu a aplikaci těchto ustanovení dojde k porušení právních předpisů či k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Zamítnutí návrhu proto nevylučuje, že v jiných případech a s jinou právní argumentací každé z napadených (ale i ostatních souvisejících) ustanovení napadených právních předpisů může být podrobeno přezkumu Ústavním soudem. Stejně tak tento nález nevylučuje, že při postupu a rozhodování podle těchto ustanovení, která nyní v přezkumu ústavnosti a zákonnosti obstála, nedojde při vydávání různých aktů aplikace práva k porušení práv účastníků jimi upravených vztahů. Není proto vyloučen ani přezkum prováděný Ústavním soudem tam, kde prostředky soudní a jiné právní ochrany podle čl. 36 odst. 1 Listiny nepovedou k cíli. Ostatně, již výše na řadě míst Ústavní soud poukázal na různé možnosti, které právní úprava poskytuje k ochraně práv dotčených subjektů (srov. např. argumentace týkající se § 13, § 16 a § 40 odst. 7 ZVZP, popř. provedený výklad § 112 odst. 4 ZoZS).“

Významu tohoto dlouho očekávaného rozhodnutí odpovídá pochopitelně i značný zájem médií. Například Zdravotnický deník věnuje této kauze pozornost od samotného začátku, kdy byla předložena Ústavnímu soudu.

V případě, že byste měli jakékoliv dotazy či připomínky, neváhejte se na nás obrátit.