WHISTLEBLOWING v ČR - ochrana osob, které oznamují porušení práva EU

Právní základ ochrany oznamovatelů v EU a ČR

Česká republika byla stejně jako všechny ostatní členské státy EU povinna do 17. prosince 2021 promítnout do národního právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.

Podle této směrnice je účinná a komplexní ochrana oznamovatelů (tzv. whistleblowerů), tedy osob, které oznámí protiprávní jednání v souvislosti s prací, podstatným prvkem boje proti korupci a součástí fungujícího právního státu, ve kterém se whistlebloweři nebudou muset obávat jakékoliv sankce či odvetného opatření pro případ, že protiprávní jednání v dobré víře oznámí a tím přispějí k ochraně veřejného zájmu.

Oznamovatelem je osoba, která dobrovolně oznámí podezřelé praktiky ohrožující nebo poškozující veřejný zájem, o nichž se dozvěděla v souvislosti s výkonem svého zaměstnání (nebo obdobnou činností), a to nehledě na to, zda jde o veřejnou nebo soukromou organizaci. Mezi chráněné osoby tak patří například zaměstnanci, osoby ve státní službě nebo také OSVČ.

S ohledem na to, že projednávání vládního návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, který byl vládou předložen Poslanecké sněmovně už v únoru tohoto roku jako sněmovní tisk č. 1150 bylo předčasně ukončeno s koncem volebního období, tak stanovená transpoziční lhůta marně uplynula.

Nově zvolená vláda tedy bude muset znovu a bezodkladně předložit Poslanecké sněmovně nový návrh transpozičního zákona, aby co nejdříve splnila požadavky směrnice a tím předešla tomu, že Komise podnikne právní kroky (zahájí tzv. řízení o nesplnění povinnosti) proti České republice za to, že neprovádí unijní právo. V této souvislosti je třeba na rovinu uvést, že ke zpoždění s úplnou transpozicí předmětné směrnice došlo v řadě, respektive dokonce ve většině členských států EU.

Klíčové požadavky směrnice a jejich aplikace v České republice

Jako první je třeba upozornit, že i v případě, kdy marně uplyne transpoziční lhůta, tak se jednotlivec může vůči státu (pojem stát je třeba chápat v širokém slova smyslu) přímo dovolat aplikace konkrétních pravidel obsažených ve směrnici. Ať už se tedy bude jednat o ministerstva či jiné úřady,  orgány místní samosprávy a jimi zřizované organizace, jakož i státní podniky a společnosti, které jsou státem nebo místními samosprávami vlastněny, tak se po nich mohou již nyní oznamovatelé domáhat zavedení interních mechanismů pro podání oznámení a poskytnutí ochrany před odvetnými opatřeními (včetně případné náhrady vzniklé újmy). Tuto skutečnost jednoznačně potvrdilo Ministerstvo spravedlnosti ČR už začátkem listopadu, když vydalo Metodiku k přímé aplikovatelnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.

Jak už bylo naznačeno výše, podstatou směrnice, jakož i předpokládaného zákona je zavedení ochrany pro oznamovatele (popř. i jejich blízké a pomocníky), pokud učiní své oznámení ve veřejném zájmu a v dobré víře (nikoliv například z pomsty či zášti), a to před případnými odvetnými opatřeními. Za tímto účelem směrnice stanoví minimální okruh povinných subjektů ve veřejném i soukromém sektoru, které mají povinnost zavést kanály a postupy pro interní oznamování a pro přijímání následných opatření tzv. vnitřní oznamovací systém a určit nestrannou osobu nebo nestranný odbor příslušný pro příjem oznámení, jejich posouzení a následné přijímání nápravných opatření (slovy původního návrhu zákona tzv. příslušná osoba).

Co se týče okruhu dotčených subjektů v soukromé sféře, tak původní návrh předložený Ministerstvem spravedlnosti počítal po vzoru směrnice se zavedením této povinnosti mimo jiné pro všechny zaměstnavatele s více než 50 zaměstnanci. Návrh schválený vládou projednávaný ve sněmovně však usiloval (bez odpovídajícího vyhodnocení rizik a odůvodnění) o to, aby byl okruh povinných subjektů rozšířen, a to na všechny zaměstnavatele napříč všemi sektory s více než 25 zaměstnanci. Tento záměr byl kritizován jednak ze strany zaměstnavatelů, tak i přímo ve sněmovně opozičními poslanci. S ohledem na vzniklé zpoždění s transpozicí směrnice, tak i na změnu rozložení sil v Poslanecké sněmovně a ve vládě lze doufat, že se předpokládaný nový návrh zákona spíše přidrží minimálního standardu, který stanoví směrnice, tj. limitu 50 zaměstnanců, a nebude mít ambici okruh povinných subjektů takto plošně rozšiřovat.

Doufáme, že nová vláda nebude v tak zásadní otázkách, jaké souvisí se zavedením whistleblowingu v České republice i díky sílícímu tlaku Evropské komise, příliš otálet. Ostatně finální verze programového prohlášení vlády z 6. ledna 2022 v této souvislosti jednoznačně říká: „Předložíme návrhy zákonů transponující evropskou směrnici o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Dosavadní pokusy o provedení tohoto závazku do národního právního řádu selhaly a Česká republika tak v současnosti postrádá komplexní právní úpravu poskytující oznamovatelům účinnou ochranu. Tato ochrana přitom může výraznou měrou přispět také k prevenci, odhalování i trestání oznamované protispolečenské činnosti, a tím poskytovat ochranu významným veřejným zájmům.“

Za předpokladu, že bude nový návrh zákona o ochraně oznamovatelů předložen, můžete si již nyní předběžně poznamenat ve svých diářích termín 10. března 2022, kdy pro Vás chystáme webinář věnovaný výlučně tomuto tématu. V rámci webináře bychom společně podrobně prošli konkrétní podmínky a pravidla pro zavedení vnitřních oznamovacích systémů ve Vašich organizacích dle směrnice a návrhu nového zákona včetně jejich navázání na whistleblowing postupy uplatňované již dnes v rámci koncernů (zahraničními) mateřskými společnosti. Věnovat se budeme také otázce určení a koordinace aktivit příslušné osoby, zpracování osobních údajů v souvislosti ochranou oznamovatelů a řadě dalších souvisejících otázek, které Vás budou zajímat.

Budeme samozřejmě rádi již nyní za Vaše případné podněty, dotazy či projevený zájem o účast na webináři.